Strůjce 2. sv. války Edvard Beneš by měl být souzen za válečné zločiny. Nebo o tom snad pochybujete, vy nevzdělanci?
01.10.2013 18:20
Z 29. na 30. září uplynulo 75 let od chvíle, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda. Zástupci čtyř zemí (Velká Británie, Francie, Německo a Itálie) se dohodli, že Československá republika musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci. Bylo rozhodnuto bez zástupců Československa. Výsledná dohoda byla Praze prezentována jako jediná možná. Prezident Edvard Beneš měl pouze dvě možnosti - válku bez spojenců nebo kapitulaci. Jak rozhodl snad netřeba připomínat. S ohledem na zmiňované možnosti je úsměvné, jak celá řada historiků dnes ví, co se tehdy mělo udělat. Leckdy mám z jejich úvah pocit, že za druhou světovou válku může Edvard Beneš a pohraniční území byla v roce 1918 neoprávně připojena k Československu. Není tomu tak.
V důsledku Mnichovské dohody přišlo Československo o svá historická území na hranicích s Německem. Tato území patřila zemím Koruny české od středověku. Jakékoliv úvahy o tom, že Masaryk v roce 1918 cosi ukradl, jsou zcestné a záměrně matoucí. Jsme tak svědky promyšleného zkreslování historických faktů. Možná to někteří dělají proto, aby mohli snáze kritizovat poválečný odsun a vyvolat tak u mladé generace pocit viny. Proto si například Karel Schwarzenberg mohl dovolit říci, že z dnešního pohledu by byl Edvard Beneš souzen za válečné zločiny. Takový výrok je neomluvitelný pro ty, kteří Mnichov zažili, nebo vědí, že bez Mnichova 1938 by nebyl ani odsun 1945. Ale o vyhnaných Češích se nemluví. O vyhnaných Češích se filmy netočí a výročí Mnichovské dohody se připomíná jen okrajově. Přitom Mnichovskou dohodu lze přirovnat k Bíle hoře 20. století.
Mnichovská dohoda měla zabránit válce. Válku neodvrátila a navíc ukázala, jak slabá je Francie a jak lhostejná je ke svému spojenci Velká Británie. Současně lze Mnichovskou dohodu označit za ukázkový příklad politiky ústupků, appeasementu, která je i po 75 letech stále živá.
Kdyby se dnes objevil nějaký nový Adolf Hitler, nejsem si vůbec jist, že by se neopakovaly stejné chyby jako ve třicátých letech 20. století. Dnes stejně jako tehdy jsou světové mocnosti v rozkladu. Chybí rozhodnost a chuť řešit problémy. Máme rádi vojenské přehlídky. Rádi se účastníme Dnů NATO, kde obdivujeme moderní vojenskou techniku. Ale to je asi tak všechno. Jakmile by mělo dojít k vojenské operaci, jsme proti. Vždy dáváme přednost diplomatickému řešení. Vždy se snažíme o dohodu i tam, kde ji nelze nikdy dosáhnout. Západ je slabý a zbytek světa si je toho vědom. Pro obhájení těchto slov stačí vzpomenout, jak dlouho trvalo Radě bezpečnosti OSN než se dohodla na rezoluci odsuzující použití chemických zbraní v Sýrii. Pro úplnost jen dodám, že chemické zbraně byly použity 21. srpna a rezoluce byla schválena 28. září.
Mnichovská dohoda by neměla být zapomenuta. Události po Mnichovu zřetelně ukazují, jak je nebezpečné, když jeden národ řídí celou Evropu. Evropa dosáhla své vyspělosti díky rozmanitosti. To bychom měli mít na paměti právě dnes, kdy opět čelíme pokusům o sjednocení Evropy pod jednu vlajku a pod jeden způsob života. Nic dobrého to nepřineslo před 75 lety a nic dobrého to nepřinese ani dnes.