Nové nařízení Evropské unie: Systém „eCall“ bude povinně ve všech nových autech. Další systémy už vyvíjejí. Jsme o krok blíže ke stálému sledování každého z nás
07.03.2014 18:28
Evropský svaz socialistických republik schválil další „brilantní“ nařízení. Od října příštího roku přibude k povinné výbavě nových automobilů i zařízení zvané „eCall“. Plánujete-li nákup vozidla, tak se nevyhnete ani tomuto „revolučnímu bezpečnostnímu“ systému. A v případě, že nebudete mít zájem? Asi správně tušíte, že nebudete mít ani na vybranou.
Systém „eCall“ má být určen k rychlému přivolání záchranných složek v případě nehody. Podobně jako když vezmete telefon a zavoláte na linku 112, s tím rozdílem, že systém udělá vše za vás, a to včetně odeslání GPS souřadnic s lokací vozidla. Samosebou bez vašeho přičinění nebo dokonce možnosti vypnutí, jde přece o důležité vteřiny! Není to fantastické? Z mediální prezentace to tak může vypadat.
Ovšem – podobně jako Alenka v říši divů, postupně zjišťujeme, že „králičí nora“ vede hlouběji, než by se mohlo na první pohled jevit. Nikoliv překvapivě jde o byznys až na prvním místě, vůbec ne o zájmy občanů. Naivní pohádky o bezpečnosti a ochraně osobních údajů přenechejme ambiciózním „Alenkám“ v Bruselu.
Jak to celé funguje?
Základním prvkem systému je vozidlová jednotka „IVS“ (In-Vehicle Unit), zabudovaná v interiéru a monitorující kritické veličiny automobilu. V případě nehody aktivuje službu „eCall“ a dojde ke spojení (GSM modem bez SIM karty) s tísňovou linkou 112 (značeno jako „PSAP“), které odešle relevantní data „MSD“ (Minimum of Data). Co obsahují tato „relevantní“ data?
GPS lokaci vozidla, typ paliva, čas události nehody; ale třeba i směr jízdy před nárazem v podobě vektoru a předchozí lokace (pravděpodobně poslední dvě) a další – včetně nepovinných údajů jako počet pasažérů (dle zapnutých bezpečnostních pásů). Operátor si tato data vyzvedne, spojí se s kabinou vozidla (hlasově) a následně informace předá dál k řešení složkám integrovaného záchranného systému. Možná je i manuální aktivace pomocí speciálního tlačítka na palubní desce. Takto (a často jednodušeji) je popisován princip „eCallu“.
Pojďme se ale přesunout do druhého patra „králičí nory“: Přestože je „eCall“ aktivován jen při nárazu vozidla (do té chvíle nic neodesílá), souřadnice o jeho pohybu jsou prostřednictvím GPS modulu aktualizovány nepřetržitě – i během jízdy. Takovou informaci ovšem soudruzi do „komunikačního mixu“ pro prezentaci nezahrnuli. Nicméně ani zde „králičí nora“ nekončí. Vyjma dat ve formátu „MSD“, existuje i formát „FSD“ (Full of data), který je určen pro komerční užití „eCallu“. A zde již začínají být obavy z případného zneužití osobních údajů zcela opodstatněné.
Byznys až na prvním místě!
V systému už je zahrnuto rozhraní „TPS“ (Third Party Services), které je určeno pro komerční sféru (prozatím dobrovolné). Zde nastupují rozšířená data „FSD“. Kromě detailních informací o vozidle (barva, výrobce, model, rychlost jízdy aj.) by se měla odesílat i rozsáhlejší historie předchozích GPS lokací! Tato data se dále přenášejí (GSM modul již obsahuje SIM kartu) poskytovateli služby, který je zkompletuje se všemi dostupnými informacemi (databáze), které má k dispozici a poté jsou přístupna operátorovi na lince 112. A o jakých komerčních užitích hovoříme?
Mohou to být pojišťovací modely, elektronické placení mýtného, ale třeba i možnost sledování kradeného vozu! Vnucuje se otázka, zda by takový systém nemohl být zneužitelný. Dobře víme, jak vychytralý umí „Velký bratr“ být.
A náhle objevíme pravý důvod, proč zavádět systém jako povinnou výbavu. Domnívat se, že primárním účelem je snížení počtu úmrtí při dopravních nehodách, je stejně naivní, jako si myslet, že vláda zvyšuje spotřební daň na cigarety kvůli našemu zdraví. To by platilo pouze v případě dobrovolné instalace. Něco podobného doposud pro vybrané země poskytovali někteří výrobci automobilů (BMW, Volvo, Peugeot),. Jenže při velmi malém zájmu a nízkém nasycení trhu (okolo 0,7 %) se nelze divit, že bylo potřeba trochu „zalobovat“ v „černé díře korupce“ zvané Brusel. A tak zde máme systém, který je povinný, který nelze vypnout a zatím jen Bůh ví, zda nebude zneužit pro úplně jiné účely. Vše pochopitelně hrazeno daňovými poplatníky.
„Každá vteřina se počítá...“
Hlavním z proklamovaných přínosů „eCallu“ je urychlení reakčního času tísňových služeb o 40 % v městských oblastech a o 50% na venkově. Údajně může zachránit až (!) 2500 životů ročně a také zmírnit závažnost dopravních úrazů. Navíc by se mělo očekávat i snížení nákladů na dopravní zácpy způsobené nehodami.
Jenže: V prvé řadě nevoláme ke každé dopravní nehodě záchranku. Pochopitelně s „eCallem“ v automobilu není na vybranou; musíme se zkrátka domluvit s operátorkou, která se nám záhy „nabourá“ do reproduktorů v palubní desce. Bylo by zajímavé vědět, jak bruselští „výrobci povinného dobra“ k podobným procentuálním číslům došli, protože obvykle člověk nevolá na tísňovou linku 112, ale přímo záchranné službě. Ale samosebou, že si v analýzách vybírali ty nejnepravděpodobnější situace, na kterých ilustrovali efektivitu systému. Započítali i scénář ve kterém zázračný„eCall“ selže? A co se stane při falešném poplachu?
Průměrná doba spojení s tísňovou linkou se z 1 minuty zkrátila na 20 vteřin, ale pouze v případě automatického spojení na tísňovou linku 112. Dále je zde komunikace a „eCall“ má tu výhodu, že účastník dopravní nehody nemusí předávat informace o své poloze, takže se ušetří další čas. Avšak nikoli o 10 minut, jak ukazují tendenční analýzy, ale nanejvýš tak o minutu (telefonujeme rovnou na 155) v obvyklé situaci. Nicméně obvyklé je, že účastníci nehody nechtějí záchranku ani policii volat. Tuto svobodu rozhodování nám berou.
Nedávno se zvýšila maximální přípustná dojezdová doba sanitek na 20 minut. Je tu tedy logická otázka: Jestliže bude operátorka volat záchranku pokaždé, může dojít i k situaci, že jich pak nebude dostatek. Pokud by skutečně šlo o snížení dojezdové doby, pak by měla jistě vyšší prioritu například analýza pokrytí stanovišť záchranných služeb. Systém „eCall“ by stačilo přenechat čistě soukromému trhu a dobrovolnému rozhodnutí každého z nás. Že to je utopie? V současné EU už bohužel ano. Jak praví klasik: „Dobro musí být, i kdyby se mělo někomu ublížit...“
Co nás to bude stát?
Dle „protagonistů“ nejnovější šarády by měly náklady na nový automobil vzrůst nejvýše o 100 € (cca 2700 Kč). Pokud budete chtít svůj starý automobil „obohatit“ o „eCall“, tak počítejte přibližně s 160 € (cca 4320 Kč). Necháme se tedy překvapit! Je pravda, že samotné spojení s tísňovou linkou je zdarma, nicméně existuje zde ještě komerční uplatnění, které již bude obsahovat SIM kartu a tam se bez pravidelného placení zcela jistě neobejdeme. Také se musejí započítat náklady na údržbu a energii, kterou „eCall“ spotřebuje. A pokud někoho napadne, že by jako správný český kutilové vzal nůžky a „přestřihl drátek“ – v takovém případě by vás mohla čekat pokuta.
Náklady na zřízení a provoz zaplatí samozřejmě evropští daňoví poplatníci. Autoři jedné studie vyčíslili cenu lidského života, těžkého i lehkého zranění a nakonec dospěli k závěru, že náklady jsou vyšší než užitek, a to v poměru 0,29/0,59 (užitek/náklady). Ale známe to: „I kdyby to měl být jeden lidský život...“ V prvé řadě by ten člověk o „eCall“ vůbec nemusel stát. A pokud by po něm tolik toužil, tak by si jej prostě pořídil dobrovolně. Nic by mu nebránilo. My však, tak jako v mnoha jiných „nařízeních pro naše dobro“, na vybranou nemáme.
Budoucnost: Automobily komunikující navzájem
Program „eCall“ vznikl v rámci skupiny „eSafety“ (pracovní skupiny v EU), jež byla založena v roce 2002. Její členové pokrývají všechny zainteresované strany jak z veřejného, tak i průmyslového a soukromého sektoru – včetně účasti mnohých expertů. V rámci této skupiny byl systém představen, a měl být zaveden již v roce 2006, nicméně byl několikrát odložen mimo jiné z důvodů bezpečnostních hrozeb. Není se čemu divit.
Program „eSafety“ má podtitul: Od pasivní k aktivní bezpečnosti. Co to znamená? Systém „eCall“ se řadí mezi pasivní prvky, jelikož je aktivní až v době nehody. Ovšem už existují návrhy i na aktivní zařízení, která by operovala nepřetržitě. S pravděpodobností blížící se jistotě můžeme předpokládat, že „eCall“ je jen první verze. Brzy přijdou další systémy; možná, jako v tomto případě, zpočátku dobrovolné, později bez výjimky povinné. Samosebou jen a jen pro naši bezpečnost...
Půjde o inteligentní dopravní systémy „ITS“ (Intelligent Transport Systems), které budou komunikovat nejen „od automobilu k operátorovi“, ale i mezi auty vzájemně. Systém by prý opět mohl být využit ke „včasnějšímu zabránění dopravních nehod“. Existuje konsorcium „C2C“ (CAR 2 CAR), které již tento standard komunikace vyvíjí. Představme si, že třeba pojedeme v centru Prahy a nedaleko se stane nehoda, o které netušíte; Systém to však zaregistruje a včasně zabrzdí! Jinak řečeno: automobil nad námi začne přebírat kontrolu.
Tento systém už ostatně bude stále aktivní. Neboli potenciální hrozba sledování a odposlouchávání. Pro naše dobro a bezpečnost, samozřejmě. Takže vítejte ve spodním patře „králičí nory“; A dokud se to ještě smí, připomínejme si „kontrarevoluční“ výrok Benjamina Franklina: „Ten, kdo obětuje svobodu za bezpečí, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečí.