Je nejvyšší čas, aby se Česká republika rozhodla o referendu o vystoupení z EU. Stali bychom se průkopníkem obnovy demokratické civilizace Evropy
01.01.2014 00:13
Je nejvyšší čas, aby Česká republika zásadně přehodnotila své další setrvání v Evropské unii a rozhodla se k referendu o vystoupení z ní. Jak ve svém, tak celoevropském životním zájmu.
Vystoupení České republiky z Evropské unie je možným legálním krokem, proveditelným například podle příslušného ustanovení Lisabonské smlouvy o EU. Takový odchod by v první řadě znamenal, že náš stát jak v domácí, tak zahraniční politice plnohodnotně navazuje na smysl vzniku Československé republiky z 28. října 1918. Její založení obnovilo českou státnost v československé demokratické podobě. Navázalo tím na tradici české státní ideje, na demokratický hlavní proud národního obrození a na jejich mezinárodně politický a kulturně-civilizační smysl v celoevropském rozměru. Obnovená česká státnost vyvodila důsledky z neudržitelnosti centrálně dirigovaného útvaru rakousko-uherské říše, která nebyla s to obstát v konfrontaci s dobovou evropskou realitou.
Založení Československé republiky se zároveň vyznačovalo viditelným Masarykovým úsilím vytvořit evropskou jednotu založenou na svobodných demokratických státech, jež měly být rovnoprávné bez ohledu na svou velikost a moc. Navíc se v Masarykově státnické vizi takto rovnoprávně ustavené seskupení mělo vyznačovat silnou spojeneckou vazbou na Spojené státy americké jako světově nejvýznamnější demokracii.
Než Němcům dojde trpělivost…
Vystoupení České republiky z Evropské unie by v mezinárodním kontextu obnovilo oba uvedené základní prvky vzniku a trvání masarykovské Československé republiky. Důrazně by totiž upozornilo na nereformovatelnost a bezvýchodnost dnešní organizace Evropy, kterou fakticky řídí nejsilnější evropská mocnost, tedy Německo. Dosud jen monetárně, fiskálně a ekonomicky vysvětlovaná krize hlavně jižního křídla EU by vystoupením ČR z ní upozornila na svou celoevropsky platnou, mravně politickou příčinu a podstatu. Kromě toho by Česko vystoupením poukázalo na opodstatněnost a uskutečnitelnost obdobného úsilí, jež se viditelně projevuje na britské politické i občanské scéně. Nadto by vystoupení z EU odpovídalo převažujícímu odmítavému vztahu veřejného mínění k této organizaci prakticky ve všech unijních státech.
Ostatně s možností rozpadu přinejmenším u měnové eurozóny jako chronicky se hroutící páteře Unie ostatně vážně počítají i USA a další vyspělé státy světa. Obdobně skeptický pohled na udržitelnost nynější podoby Evropské unie a měnové unie jako jejího základu posiluje i v samotném Německu. Na politické úrovni je to především teprve letos vzniklá, po odborné stránce výrazně profilovaná středostavovská strana Alternativa pro Německo, jež se v německých parlamentních volbách konaných 22. září – navzdory výrazné nepřízni politické a mediální elity - málem dostala do německého parlamentu.
Kromě ní jsou to významné osobnosti, kupříkladu profesor z Max-Planck-Institutu Kai A. Konrad, šéf odborných na německém ministerstvu financí bývalé německé vlády. Ten letos 17. srpna v rozhovoru pro list Die Welt (nazvaném Wenn, dann muss Deutschland raus) vyslovil názor, že k rozpadu eurozóny by mělo dojít v zájmu budoucnosti jak Německa, tak Evropy. Konrad upozorňuje, že země, jež se kvůli přijetí eura dostaly do neúnosných hospodářských a politických potíží, by nakonec mohly dotlačit Německo - bez ohledu na jeho dosud silné politické zábrany - k vystoupení z měnové unie. Jestliže by totiž, jak Konrad vysvětluje, „Německo a několik dalších silných zemí měnovou unii opustily, euro devalvuje, a jihoevropské země by se tak hospodářsky opět dostaly na nohy.“ Německo, tvrdí Konrad, není s to eurozónu zachránit.