Islandská revoluce – model, kterým se zvolna inspiruje celá Evropa
03.02.2013 05:26
Odstoupení celé vlády, znárodnění bank, obecné referendum, odsouzení a uvěznění lidí odpovědných za krizi a nová ústava, to je ve stručnosti revoluce na Islandu. Ta revoluce, o které oficiální média mlčela a mlčí. Nebýt internetu, nevěděl by o ní mimo ostrov dodnes nikdo. Toto mlčení je nejlepším důkazem toho, jak se zachází s informacemi, které jsou nebezpečné pro politické a ekonomické elity.
Finanční krize na Islandu v roce 2008 a následný státní bankrot vedly k zásadním změnám v politickém uspořádání této ostrovní země. Demonstranti si tehdy vynutili rezignaci pravicové vlády, kterou vinili z toho, že zemi přivedla do propasti. Islanďané odmítli platit dluhy, které způsobili politici a bankéři, pohnali před soud premiéra a v předčasných volbách kompletně změnili politickou reprezentaci země. S nastolením přímé demokracie pak sami občané zpracovali návrh nové ústavy.
Sporadické protesty začaly na Islandu již v říjnu 2008, ale teprve během ledna 2009 přerostly v pouliční bouře a výtržnosti. Až dva tisíce lidí se střetlo v Reykjavíku před budovou Althingu s policií, která proti nim použila obušky a slzný plyn, což se stalo vůbec poprvé od roku 1949, kdy se demonstrovalo proti vstupu do NATO.
I přes ohlášení předčasných voleb na konec dubna 2009 a oznámení premiéra, že ze zdravotních důvodů odejde z politiky, občané dál organizovali tisícihlavé demonstrace a požadovali jeho okamžitou demisi. Haarde pod tlakem rezignoval a předal moc opozici, která dovedla zemi k volbám. Premiérkou se stala někdejší ministryně sociálních věcí Jóhanna Sigurðardóttir, vůbec první lesbická předsedkyně vlády na světě.
Volby se konaly 25. dubna 2009 a potvrdily legitimitu přechodné vlády.
Islanďané si vybojovali zákon o obecném referendu a ve dvou plebiscitech odmítli záchranu bank a splacení zahraničního dluhu. Přiměli vládu, aby vyšetřila, kdo byl zodpovědný za zavlečení ostrova do krize, jež vyústila bankrotem. Velké banky byly znárodněny a několik vrcholných manažerů a bankéřů bylo zatčeno. Expremiér Haarde stanul před zvláštním tribunálem Landsdómur, svolaným poprvé od svého založení v roce 1905. Na podzim roku 2009 se začala z lidového podnětu prostřednictvím občanských shromáždění připravovat nová ústava. Kabinet navrhl vytvoření národní ústavodárné rady, jejíž členové byli náhodně losováni. Novou lidovou ústavu následně schválil parlament.
Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti moci, která vede jejich zemi i celý svět do bídy tím, že hromadí majetky v rukách jednoho procenta nejbohatších. Islandský model ukazuje, že politici musejí mít strach z reakce lidí, pakliže nebudou jednat v jejich prospěch.
Umlčená fakta o Islandu:
2008 Byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila, trh se zastavil a země zkrachovala.
2009 Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutili vládu k rezignaci.
Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.
2010 Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítl ratifikovat a oznámil, že ho bude konzultovat s EU. Lidé jdou znovu do ulic. V březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku.
Vláda byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit právní odpovědnost státních představitelů za krizi. Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vydal rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí zemi.
2011 Ústavodárné shromáždění složené z lidí přímo volených občany zahájilo svoji činnost a předložilo návrh nové ústavy parlamentu, který byl vytvořen po nových volbách.
Co se stalo na Islandu bylo pozorováno politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém. Zkuste si zadat do vyhledávače Google heslo Revoluce na Islandu. Co najde? Bojkot informací o Islandu byl z nepochopitelných důvodů dodržován všemi novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Masmédiím vládní vyjednávači údajně nabídli v některých zemích i daňové úlevy výměnou za mlčení. Přesto se informace o islandské revoluci šířila a dál šíří po celém světě. Postavila se totiž zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dala světu lekci z opravdové demokracie. Šíří se, navzdory vládám politických a ekonomických elit, které zapříčinily celosvětovou krizi a uvrhly miliony lidí do bídy.
Za pokračovatele Islanďanů lze považovat španělské indignados, americké hnutí Occupy, demonstrující Řeky, Rumuny a další, kteří už ve svém snažení zatím tak úspěšní nebyli. I u nás je islandský scénář možný, pokud lidé nebudou nadále setrvávat v pasivitě a nenechají se vykořisťovat a ponižovat zkorumpovanou vládou, která jim posílá složenky na uhrazení státního dluhu, zatímco štědře obdarovává desítkami miliard církve a nijak nebrání obrovské korupci ve státních zakázkách.
Island je dnes z nejhoršího venku a jeho ekonomika výrazně roste. Letos se dokonce počítá s vyrovnaným státním rozpočtem. Česko jde naopak stále ke dnu. I zde ale platí, že dluhy, které vytvořili politici, jsou problém politiků, ne lidí, a občan je hlavním politickým protagonistou, nikoliv politik.
Nebo je revoluce v českých poměrech nerealizovatelný sen?