Mark Elliot Zuckerberg. Žid, který nám vzal svobodu
27.12.2012 18:59
Před pár dny jsem se připojil na facebook a zjistil, že můj profil byl zrušen. Nic divného, řeknete si. To se občas stane každému. Zvláště těm, co jsou názorově zcela jasně vyhranění. Málokdo se pozastaví nad skutečností, že se tak děje bez zdůvodnění, bez toho, aby anonymní národní správce zkoumal takzvané nahlášení. To je totiž nejčastější příčina znepřístupnění (nikoli zrušení, jak si povíme později) profilu. Dobrá, řekl jsem si. Nebudu se doprošovat, i bez facebooku se dá žít.
Pravda, nebudu už tolik IN, nebudu se moci kontaktovat s různými lidmi a plánovat si společné akce. Bude to však pro mě ztráta, nebo spíše zisk?
Zuckerberg v rouše beránčím
Nedostudovaný lempl, ani se nenamáhající plnit si na Harvardově univerzitě své povinnosti, spustil na škole, začátem roku 2004, spolu s dalšími židovskými kamarády, soukromý web na vzájemné dopisování. Postupně přibíral další studenty, zapojoval jiné školy. Roku 2006 otevírá facebook celému světu. Tou dobou má již nástroj na špiclování uživatelů vychytané mouchy. M. E. Zuckerberg tím odstartoval další fázi rozkladu našeho světa, tak, jak ji prorocky viděl apoštol Jan: ,,Uviděl jsem jinou šelmu vystupovati ze země. Měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Vykonává veškerou moc té šelmy (Ďábla) za ni. Nutí všecky, aby si udělali znak na pravé ruce nebo na čele."
Člověk, jenž shromažďuje intimní informace, posuzuje správnost politických názorů, nahlíží do soukromé pošty – chatu velké části civilizované populace (900 milionů lidí, údaj z února 2012), cenzuruje, udává, radí na zasedáních G8, se vykupuje ze svých hříchů drobnými, které dává na charitu. Tu 100 milionů dolarů v akciích na podporu veřejných škol, onde půl miliardy organizaci Silicon Valley Community Foundation /kterážto by si sama zasluhovala zvláštní článek/.
Také se slovně připojil k akci The Giving Pledge, v níž Bill Gates vyzval další zbohatlíky, aby se ještě za života vzdali ve prospěch charity alespoň poloviny svých majetků.
Roku 2010 jej časopis Time vyhlašuje osobností roku.
Jeho majetek, po poklesu ceny akcií, je odhadován na 9,4 miliardy dolarů.
Bezpečnost soukromých údajů
Uživatelům, i těm, co nepíší nic politicky nekorektního, hrozí velké nebezpečí při neuvážlivém sdílení soukromých údajů. Internet, a potažmo facebook, nenavštěvují jen lidé bez postranních úmyslů. Naopak, je to doslova ráj pro všechny gaunery, úchyly, mafiány, manipulanty atd. Často se stává, jak si na zeď někdo napíše, že bude čtrnáct dní u moře a po návratu z dovolené se zděšením objevuje vykradený byt.
Facebookový profil je navíc heslem chráněn jen málo. Každý, kdo s internetem umí, se vám do profilu nabourá. Heslo uživatele lze totiž zjistit odposlechem klávesnice, a to díky viru nebo speciálnímu softwaru, o jehož přítomnosti v počítači nemusíte mít sebemenší tušení.
Na tom by bylo dosti, kdyby nebylo ,,vykrádání soukromí" organizováno samotným židovským vykonavatelem Kohosi v pozadí.
Takzvaní národní správci (hlavní správce je Zuckerberg pod zkratkou CEO = ředitel obchodní společnosti), kteří vystupují anonymně, tedy je nikdo nezná a jsou těžko konkretizovatelní, mají neskutečně velkou moc. O tom, jak beztrestně mohou zasahovat do životů lidí, si mohli komunisté i nacisté nechat jen zdát.
Je naprosto iluzorní se domnívat, že když si profil zavřete a přidáte se jen do uzavřených či tajných skupin, že tím své soukromí ochráníte. Neochráníte.
S příchodem Žida Zuckerberga, aniž by to někomu vadilo, přestalo platit listovní tajemství.
Článek 13 Listiny základních práv a svobod
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Listina základních práv a svobod, součást Ústavy ČR, byla psána roku 1992. Tou dobou jen pár zasvěcenců na univerzitách tušilo něco o internetu, mobily byly ještě pro obyčeného smrtelníka předmětem z románů sci-fi. Pro dnešní dobu se na ně dá logicky uplatnit možnost rozšíření či doplnění článku 13, která se otevírá slovy anebo jiným způsobem..., nebo jiným podobným zařízením.
Bohužel se tak neděje ani v náznacích. Právo na soukromí je zde v případě facebooku pošlapáno způsobem nevídaným. Správce si může prohlížet profily všech účastníků, jedno zda jsou zavřené či otevřené, může mazat příspěvky, co se mu zdají nevhodné, zcela běžně kontrolují i chaty. Pro zjednodušení jim k tomu stačí program, v něm zadají pár ,,zakázaných" slov a nemoderní výlupci se jim před očima pěkně a rychle vybarví. V případě, že se jim nazdává, že jste porušili zákon (v soukromé poště!), tak pěkně za tepla informují orgány činné v trestním řízení.
Vzpomíná někdo, že něco podobného prováděla StB? Činila tak na základě nezákonně otevírané pošty, přičemž nikterak nezpochybňovala, alespoň oficiálně, listovní tajemství. A už vůbec nepracovala tímto způsobem tak masově, jako manipulátor Zuckerberg.
A aby si zajistil sledování i vaší soukromé pošty z vašeho počítače, vylepšil před nedávnem facebookové adresy jednotlivých profilů na uniformovaný tvar vášnick@facebook.com. Tato nenápadná aplikace vám sice ukáže, respektive stáhne, vaši e-mailovou poštu, takže se nemusíte zdržovat "zdlouhavým otevíráním své soukromé pošty." Máte vše na facebooku, pěkně pohromadě.
Ale... Cena, kterou za to platíte, je, i přes reklamní baner Facebook byl, je a bude zdarma, nevyčíslitelná. Vaše e-maily si mohou číst policisté, národní správci, Židé ve vedení údajné sociální sítě, ilumináti ovládající značnou část světa. Ztrácíte soukromí i nárok na ně, přicházíte o svobodu. V konečném důsledku přestáváte být člověkem.
Národní správci spolupracují s policií
Pro příklad nemusíme chodit daleko. V dubnu letošního roku potrestal kroměřížský okresní soud pět mladíků, podle fotografií ještě adolescentů, za to, že na Facebooku údajně šířili písně s rasistickými texty. Od soudu odešli s podmínkou, závažnější ovšem bylo, jak při vynesení rozsudku soudce Rašín nerespektoval ústavní práva obžalovaných.
Písně byly staženy z volně přístupného serveru You Tube, na kterém jsou nerušeně k poslechu dodnes.
Písně byly zveřejněny na zdi, kde si je mohli prohlédnout jen ,,přátelé" obžalovaných. Nedošlo tedy k šíření, jednalo se o obdobu soukromé pošty pro více lidí nebo hromadné smsky.
Soudní líčení bylo vedeno na základě udání národního správce a nezákonného postupu policie, která nerespektovala jedno ze základních lidských práv – právo na soukromí.
Trapnost v Dubaji
Před pár dny tam proběhla konference Mezinárodní telekomunikační unie, která se měla zaobírat možnou dohodou o regulaci internetu. Na tom by, samo o sobě, nemuselo býti nic závadného. Internet ovlivňuje dnes nejen miliardy lidí, ale i vlády a vládce. Státy se musí chránit před závadnými stránkami, které by narušily jejich bezpečnost, armádu, výchovu dětí /a tím i budoucnost příštích generací/, atd.
Místo věcné diskuze tam zástupci euroatlantické, zahnívající, společnosti předvedli pokrytectví, před nímž blednou i farizejové Ježíšova pozemského života. Zástupcům států, na něž nemají dostatečný vliv, vyčítali, s nemalou mediální podporou bezpáteřních, středněproudých novinářů, třísky v jejich bulvách, zatímco klády ve svých neviděli.
Jen v české kotlině je cenzura přítomna způsobem, srovnatelným s předlistopadovou. Pouze praktiky, techniky a zastírací kouřové clony se změnily. Mimo facebooku jsou zde internetové noviny, jejichž administrátoři, povětšinou bývalí svazáci, cenzurují články, mažou komentáře ba i celé diskuze, vyhazují blogery a dávají podněty k trestnímu stíhání na ty, co neplavou s nimi. Typickým příkladem je MFDnes, kde přes tyto praktiky ještě zavedli glosátorům povinnost zaslat cenzorům kopii občanského průkazu, jinak jim nedovolí komentovat, byť jedinou větou, ideologicky nezávadné články.
A takoví novináři si dovolují upozorňovat na cenzuru v jiných zemích, s jinou kulturou, historií, náboženstvím?
Vraťme se však k facebooku, který je vlajkovou lodí cenzury ,,svobodného světa."
Jednooký mezi slepými
I mezi zmanipulovanými jednotlivci a organizacemi se občas, ale spíše vyjímečně, najde někdo, kdo poodhalí těžkou oponu a na chvíli nakoukne pravdě do očí. Za pochvalu stojí výrok kanadské vládní komise pro ochranu soukromí. Facebook podle ní porušuje kanadské zákony o shromažďování osobních údajů, které si provozovatel ponechává i poté, co se uživatelé ze sítě odhlásí. Komise dala v červenci 2009 provozovatelům měsíční lhůtu na přijetí opatření ke změnám. Že se vůbec nic nezměnilo, je nasnadě, neboť kontrolovatelnost soukromého židozednářského projektu zvaného facebook, je, ze strany státních orgánů, nulová. Ale alespoň něco. Tento kanadský svobodný výkřik do tmy by nám měl v uších znít stále.
Ďáblův archiv
Lidé jsou nepoučitelní a vždy sami lezou do otroctví. Aby si při tom mohli ještě zpívat budovatelské písně, je třeba jim to správně podat. O to už se postará další médium, odborně sběhlé v propagandě – televize. Kdo by rušil facebook, když i televizní stanice jsou na ně něj napojeny?
Ani já nemám vyhráno. Mám sice profil zrušený a druhý, záložní, jsem si pro jistotu zrušil sám, avšak nesmím se nechat ukolébat. Administrátoři nám v návodu sice při zrušení píší, že do dvou týdnů lze profil obnovit (kde do té doby je?), a pak je vše prý nenávratně ztraceno, ale mám zkušenost, že i po mnohem delší době se vám profil celý obnoví, a to se vším všudy. Jen to chvíli trvá, než Židé v zákulisí uvedou vše do provozuschopného stavu.
Co asi dělají s profily, které sami zablokovali?
To ví jen Bůh.
A Ďábel.
A Zuckerberg.