Euro dřív nebo později zanikne: Krize a dluhy států nevyřeší tištění nových a nových peněz.
04.10.2014 00:27
Euro dřív nebo později zanikne: Krize a dluhy států nevyřeší tištění nových a nových peněz. Malér je v základech EU. Žádný evropský národ neexistuje a nikdy existovat nebude
Euro: Připravme se na nepředstavitelné
Evropská společnost je nemocná, protože je vedena nemocnými elitami. Konec projektu Evropské unie a eura v dnešní podobě je v dohlednu, dějiny neskončily, ale běží dál. Připravme se na to.
Euro je produkt západoevropských politických a ekonomických elit, jehož cílem bylo udržet západní Evropě životní úroveň z konce 80. let 20. století a ubránit ji před konkurencí zbytku světa, a to včetně případných dalších přistupujících členů eurozóny. Étos je to krátkozraký a v delším časovém horizontu v principu nesplnitelný – ještě nikdy se nestalo, aby se dějiny zastavily, a nestane se to ani teď.
Přestupní stanice
Už sám tento étos vzniku ideje jednotné evropské měny je podivný. Idea sama je myšlenkovým dítětem tehdejších evropských levicových elit a elitářských uskupení z kruhů kolem francouzského prezidenta d´Estaigna a německého kancléře Schmidta. Důležité je, že nevznikla tlakem zdola, tedy jako reakce na požadavky trhu nebo požadavky evropské společnosti, která ostatně - tehdy jako dnes - neexistovala.
Trh a soukromý kapitál chtěl něco jiného – odstranit celní bariéry na hranicích a zajistit volný pohyb kapitálu, osob a idejí po evropském prostoru a ve stejném prostoru zajistit jednotné technické a právní standardy. Do značné míry se to dařilo realizovat do roku 1992. Od té doby už evropské a už tehdy silně levicové elity směřovaly vývoj k unitárnímu evropskému superstátu, založenému na jiných modelech řízení společnosti. A euro má být v tomto kontextu jen jednou z přestupních stanic této cesty.
Zdroje nebudou
Jako každá idealistická levicová teorie uvedená do praxe má tato cesta jednu zásadní vadu – dříve či později začnou docházet zdroje. Všechny velké říše stojí a padají na idejích, z nichž se zrodily. Nejinak tomu je a bude s Evropskou unií a eurem.
Zkusme pojmenovat v krátkosti ty největší a nejzásadnější – a neodstranitelné – strukturální vady současného projektu eura, které nutně a nevyhnutelně povedou k zániku tohoto projektu. S tím, že současný stále trvající, byť slábnoucí, růst a rozvoj existuje – to ovšem navzdory ideologii převládající u evropských elit, nikoliv díky ní.
Prvním problémem jsou dluhy. Ty už v jednotlivých zemích dosáhly takového rozměru, že nejen elity, ale i jednotlivé společnosti samotné počítají s tím, že je už nikdy nikdo nesplatí.
Situace je horší o to, že dluhy mají stále prudce rostoucí gradient. Garanční fondy, fiskální pakty a podobné projekty jsou jen nástroje k časovému odsunutí problému, nikoliv k jeho vyřešení. Toto je pouze velkolepá hra na ekonomické letadlo, kterému ve velmi dohledné době dojde životnost a havaruje.
Nesplácení dluhů
Za úspěšné jsou brány ekonomiky, které se pouze zadlužují málo; takové, které by se nezadlužovaly či dokonce dluh splácely, v Evropě už nejsou. Něco je zásadně špatně. Nádavkem si evropské elity vytvořily Evropskou centrální banku (ECB), u jejíhož zrodu stála hlavně obyčejná pýcha a snaha mít konkurenci amerického FEDu.
Z FEDu si ostatně ECB vzala za vzor to horší – tedy z principu vadnou teorii Alana Greenspana, že levné peníze jsou garantem ekonomického růstu, a to do nekonečna. Mimochodem, tento omyl stál za americkou realitní krizí nultých let 21. století. Americká společnost se z toho ovšem vzpamatovala, i když je sama je také dost nemocná a předlužená, ale v minulosti už několikrát prokázala velmi silnou schopnost rychlé regenerace. Je to způsobeno méně rigidním právním rámcem a výrazně silnějšími společenskými memy flexibility.
Omyl s levnými penězi jako motorem růstu je jedním z velkých strukturálních problémů eura a s ním spojených institucí, protože vede k deflaci a následnému vnucování stagnace jednotlivým ekonomikám v situacích, kdy by to jinak nebylo nutné.
Neexistence národa
Tím se dostáváme k dalším zásadním problémům Evropské unie – a to ke strukturálním problémům EU a zejména eurozóny. Krom výše zmíněných levných peněz a s tím souvisejícímu tisku stále nových peněz je to hlavně nepochopení evropské různosti výše zmíněnými elitami: Žádný evropský národ neexistuje a zřejmě nikdy existovat nebude.
Jednotlivé země mají jinou mentalitu a etiku přístupu k realitě, sever Evropy si za konkrétními slovy představuje jiné skutky než jih Evropy, a snaha vše přizpůsobit pod jednotné chápání, dejme tomu pracovně nazvané „severské“, nefunguje a nebude fungovat.
Dalšími strukturálními problémy, vestavěnými do základů EU už právě stanovenými cíli při jejím zakládání, je rigidita pracovního trhu a s tím spojená nízká produktivita práce. Teze o volném pohybu kapitálu a osob samozřejmě neplatí. Pro pochybovače jeden příklad: stačí si zkusit jako Čech otevřít květinářství 50 metrů od české hranice v rakouském Gmündu, případně otevřít polskou stavební firmu s polskými dělníky kdekoliv ve Francii – obojí je v praxi zhola nemožné.
K tomu jako extrémní příklad strukturální vady projektu EU patří zásadní pokřivení tržních podmínek evropského zemědělství, a to jak jeho ochrana vysokými dovozními cly ze zemí vně, tak podivný a nespravedlivý systém dotací v zemích uvnitř a následná zásadní deformace jejich zemědělského trhu.
Novodobí kněží
Dalším velkým problémem Evropy, Evropské unie a potažmo projektu eura jsou problémy ideologické. Stále rostoucí a sílící je vrstva jakýchsi novodobých kněží, zejména v podobě zastánců a propagátorů boje proti tzv. klimatickým změnám způsobeným člověkem.
Tito „apoštolové nového bytí“ v Evropě útočí na základy fungování nejen evropské, ale každé civilizace, protože útočí na zdroje laciných potravin, laciné energie a na laciné dopravní cesty. Tento zásadně nebezpečný trend je v evropské společnosti jasně zřetelný, a co hůře, stále sílící.
S tím souvisí ideologický útok na instituci rodiny, který vychází z podobných kruhů. Tento atak je nejméně tak nebezpečný jako první zmíněný, ale je dokonce úspěšnější – v Evropě prudce ubývá dětí, populace stárne, dynamika vývoje evropské společnosti zejména ve srovnání s asijskými společnostmi prudce klesá, čekají nás dramatické sociální problémy vzniklé jen z tohoto jediného dílčího problému.
Svoboda a rovnost
Dalším naprosto zásadním problémem je nepochopení úlohy svobody a rovnosti evropskými levicovými elitami. Pouze ve svobodné společnosti existuje prosperita jak ekonomická, tak duchovní, a ta je spjatá s rovností příležitostí, nikoliv s rovností požitků.
Systémově chybná snaha vede k masívnímu přerozdělování bohatství od těch, co jej vytváří, k těm, co jej jenom užívají. Což vede k přetvoření obrovské části společnosti v entitu, žijící z peněz těch druhých, jejichž požitky pak nejsou závislé na výsledcích vlastní práce. Toto odpojení od reálných vztahů a zásadní nespravedlnost s tím spojená má strašlivé negativní dopady na duševní zdraví celé společnosti.
A – last but not least - evropská společnost ve své většině zpohodlněla, čehož nejdůležitějším příznakem je skutečnost, že není schopna se bránit. A to z toho důvodu, že prostě není ochotna se bránit. Zde je nutno zdůraznit, že Evropská unie není a nemůže být zárukou míru, tuto vlastnost má opět geneticky zakódovanou ve svých základech.
Evropská unie v dnešní podobě vznikala v bezpečnostní kapse v 90. letech po vítězství Západu ve studené válce, které ovšem zajistily jiné organizace, fyzicky jiné elity, ale hlavně zásadně jiný ideologický fundus než ten, který stál u zrodu EU. Současné evropské elity naopak stály myšlenkově a někdy i prakticky na straně tehdy poražených nepřátel západní civilizace – pro příklad lze uvést Catherine Ashtonovou, Manuale Barrosa, Neila Kinnocka, Javiera Solanu a další.
Euro zanikne
Zdánlivě vedlejším problémem současné Evropské unie jsou vlivy vnějšího světa. Zdá se však, že impuls, ať už silný nebo ono pověstné mávnutí křídlem motýla, které povede k rozpadu eura, eurozóny a následně EU v jejich dnešní podobě, přijde patrně právě zvenčí.
Samozřejmě euro má dnes ve světě své mocné spojence. Hodí se Číně, Indii, Brazílii a dalším rostoucím světovým ekonomickým velmocem jako protiváha amerického dolaru, jako „páka“ na Američany, a potud euro podporují. Proti jsou však jiné velmi nepříznivé okolnosti.
Končí „Pax Americana“, zřejmě nejslabší americký prezident v posledních sto letech ve světě zadělal ke vzniku ostrůvků negativní deviace. Některé jsou Evropě vzdálenější, například oblast Afghánistánu a Pákistánu nebo spojený problém Sýrie a Iráku. Jiné má však Evropa přímo za humny – chybná Obamova doktrína „restartu“ vztahů s Ruskem z let 2008/2009 zřejmě přímo vedla ke vzniku dnešní těžko řešitelné situace na Ukrajině, kterou Evropa a EU není schopna řešit a stěží vůbec dokáže reagovat.
Přál bych si, abychom turbulentní dobu, která nás čeká, přežili s co nejmenšími škodami. Mám totiž rád svoji zemi a mám rád evropskou civilizaci, a myslím si a doufám, že je stále vnitřně natolik silná, aby problémy popsané v tomto textu zvládla a překonala je jen se ztrátami, které budou pouze nejnutněji velké. Zánik eura v jeho dnešní podobě bude zřejmě jedna z nich.
Zdroj: https://protiproud.parlamentnilisty.cz/